Zákazníci, kteří z jakéhokoli důvodu nechtějí nebo nemohou pečovat o srst psa přicházejí do salonu s jediným přáním – dohola! Nejvíce zájemců o oholení je na jaře, mnozí z nich si proces oholení zopakují ještě na podzim, ale jsou i tací, kteří přivádějí svého dlouhosrstého miláčka na tento způsob úpravy pravidelně každé dva až tři měsíce.
Kompletní oholení nemusí být jen rozmar majitele, jsou případy, kdy je k němu nezbytné přistoupit. Nejčastějším důvodem je to, že stav srsti psa je tak katastrofální, že její rozčesání je již zcela nemožné nebo by bylo spojeno s neúměrným utrpením psa. Často se v takovém stavu nacházejí psi z útulků, o jejichž srst nebylo dlouhodobě, případně celý život psa pečováno. Srst takovýchto zvířat dokáže zplstnatět do doslova neprostupné a tvrdé „deky“ a to nejen na těle, ale i na hlavě a končetinách. Z tohoto stavu již obvykle „není cesty zpět“. Neplatí to ale vždy. Teprve v okamžiku, kdy začneme srst kartáčovat, uvidíme, zda se ji podaří rozčesat nebo je kompletní oholení nevyhnutelné. Toto je velmi individuální – někdy se stav jeví beznadějně a po pár tazích kartáče zjistíme, že srst se velmi dobře rozčesává (např. je –li hrubší textury), někdy se i na první zběžný pohled srst v lepším stavu nakonec ukáže jako nerozčesatelná (často hustá hedvábná srst). Naprosto nerozčesatelné jsou v tomto ohledu zcela zplstnatělé perské kočky – při česání se srst doslova dohola vytrhá. Také psi s jemnou kůží jsou ze zanedbaného stavu hůře rozčesatelní – například u maltézáků dochází při intenzivním kartáčování filců k rychlému zarudnutí a podráždění kůže. Ve všech těchto případech je lepší zvíře netrápit a srst oholit.
Někdy se k holení psa přistupuje ze zdravotních důvodů – holí se například zvířata pro lepší aplikaci nejrůznějších preparátů na kůži či těžcí alergici na doporučení veterinárního lékaře.
Velmi staří psi trpící řadou zdravotních problémů nebo jen stařeckou demencí jsou holeni z toho důvodu, že již obvykle odmítají jakoukoli manipulaci a česání – oholení je pro ně šetrné a pohodlné.
Lze říci, že holení jakéhokoliv psa z jiných než výše popsaných důvodů postrádá smysl. Mnoho psů je však holeno pravidelně – důvodem je to, že majitel nechce pečovat o srst nebo chce eliminovat línání psa. Někdy se majitelé domnívají, že v horkých letních měsících se bude oholený pes cítit lépe – skutečnost je taková, že dobře rozčesaná a udržovaná srst izoluje nejen před chladem, ale i před slunečními paprsky. Oholeného psa bychom tedy měli chránit nejen před chladem, ale i před slunečním zářením.
Majitelé často požadují, aby byla oholenému psu ponechána delší srst na hlavě a ocase. Je třeba v tomto případě citlivě zvolit délku srsti, jednoznačně „méně je více“ – holé zvíře s neforemně velkou hlavou a střapatým ohonem vypadá komicky.
Osobně se domnívám, že trocha péče o srst za pěkně upravené zvíře stojí, nicméně musím jako většina střihačů respektovat přání zákazníka. Pakliže jakoukoli péči o srst odmítá, je oholený pes lepší alternativou než zanedbané zvíře pokryté zplstnatělou srstí.
